Light Backpacking - chození nalehko
6. prosince 2012 v 14:14 | Remi
|
Cesty
Poprvé jsem šel dálkový výlet asi 80 km horským terénem. Počítal jsem přitom se spaním v přírodě. Nebyl jsem zkušený tramp, po horách jsem do té doby chodil jenom občas a navečer jel vždy domů.
Bylo k neuvěření, že všechny věci, které jsem dle sebe na své cestě potřeboval, dokázal nakonec sbalit do batohu. Po té, co jsem pochod musel v polovině přerušit (protože jsem s tím už jít nemohl), jsem se naštval a z posledních sil dovlekl batoh domů. A doma pomocí kuchyňské váhy provedl revizi vybavení a zbavil se mnoha položek, které se ukázaly jako zbytečné, jako třeba lopatka, přerostlá svítilna, bajonet (který jsem z frajeřiny používal místo nože), neurekum náhradních baterií, dalekohled nebo rozsáhlá sada nádobí a náhradního oblečení. Hmotnost batohu mi tak klesla asi o polovinu.
Sice by bylo ještě jak ubírat, ale vyžadovalo by to zbytečné investice a efekt by nebyl už tak výrazný. V současnosti hlavně řeším jak spočítat přesnou spotřebu jídla a vody.
Co je důležité při balení se
1. Zhodnotit své skutečné potřeby, tedy posoudit teplotu, dostupnost jídla a vody.
2. Vykašlat se na "co kdyby" a nenabalovat blbosti. U mně to platí i pro lékárničku, nosím v ní jen 3 kousky polštářkové náplasti, dezinfekci ran, imodium a ibuprofein. Myslím, že v podmínkách, v kterých se pohybuji to stačí a léčit domorodé obyvatelstvo stejně nehodlám.
V současnosti odlehčuji dvojím způsobem - minimalizováním zbytečné výbavy a koukáním na hmotnost při pořizování výbavy nové. V současnosti nosím něco málo přes deset kilogramů a když jdu na výlet, nestačím se někdy divit, co všechno jsou lidi schopni tahat na zádech za almary.
Potřebuji to, co mi chybí
19. listopadu 2012 v 12:58 | Remi
|
Cesty
Před nedávnem jsem měl zlomenou nohu a tedy nucené volno, dva měsíce času v jinak hektickém životě, kdy jsem měl čas sedět doma a přemýšlet. Díky tomu jsem si ujasnil některé věci, které chci v životě dělat. Zatím jsem se svou rozvahou skončil pouze u koníčků, kterým se chci věnovat, škoda, že ne i kterým směrem otočit svůj profesní život. Asi proto že během svého sezení mezi čtyřmi zdmi jsem si uvědomil co mi chybí nejvíc a já zjistil, že kontakt s přírodou. Když vyrážím občas na výlet, tak většinou na jeden den, kdy večer finišuju abych stihl poslední vlak. Mno a ty vícedenní, no jestli přespávám pod širákem pětkrát do roka, tak je to moc a to je vlastně celkem škoda. Sbalit si svých pět švestek a putovat, to je přesně to co potřebuji. Spát v lese, netrápit se jestli stihnu vlak, nesedět tupě u televize ale přemýšlet o životě při koukání do ohně. Třeba při takové úvaze příjdu i na to, kam se otočit v profesním životě. Zrovna zítra konečně vyrážím na dva dny do hor.
Spalující touha
18. listopadu 2012 v 22:15 | Remi
|
Moje tvorba
Chci Tě spoutat ohnivým
žárem.
Chci Tě provést cestou
rájem.
Chci pozorovat odlesky ohně v očích
Tvých.
Chci držet Tvé ruce v rukách
svých.
Chci cítit horko Tvého
těla.
Chci se Tě dotýkat a šeptat Ti, jak jsi
skvělá.
Chci Tě na Tvé žhavé rty
líbat.
Chci se s Tebou každý den
vídat.
Chci splynout s Tebou, jako dva proudy
lávy.
Chci se milovat s Tebou, na koberci ze zelené
trávy.
Chci s Tebou počítat jiskry z plamenů, před
krbem.
Chci prožít s Tebou úplně každý
den.
žárem.
Chci Tě provést cestou
rájem.
Chci pozorovat odlesky ohně v očích
Tvých.
Chci držet Tvé ruce v rukách
svých.
Chci cítit horko Tvého
těla.
Chci se Tě dotýkat a šeptat Ti, jak jsi
skvělá.
Chci Tě na Tvé žhavé rty
líbat.
Chci se s Tebou každý den
vídat.
Chci splynout s Tebou, jako dva proudy
lávy.
Chci se milovat s Tebou, na koberci ze zelené
trávy.
Chci s Tebou počítat jiskry z plamenů, před
krbem.
Chci prožít s Tebou úplně každý
den.
Kdo jsem
18. listopadu 2012 v 21:57 | Remi
|
Já
Mám jméno, jehož význam je "podobný Bohu". S postupem času jsem si však začal vymýšlet všemožné přezdívky. Moje internetová identita se pojí s aliasem Rembrandt a různými odvozeninami.
Narodil jsem se v roce, ve kterém Microsoft uveřejnil první verzi Windows. Někomu se může zdát poněkud podivné vypichovat právě toto, ale chtěl jsem svůj rok narození uvést poněkud netradičně a zjistil jsem, že byl celkem nudný a kromě pár demonstrací bych si mohl vybírat ještě mezi zprovozněním metra linky B a nalezením Titaniku na dně Atlantického oceánu.
Co se týče dětství, měl jsem štěstí, že počítače a mobilní telefony ještě nebyly. Takže jsem ho celé strávil dobrodružnými výpravami, hraním hokeje za barákem, chozením na bazén a později hraním basketu, ve kterém mě kamarád tak vyučil, že jsme jej spolu začali hrát s jinými dvojicemi o peníze.
Co se týče mého vzdělání, chodil jsem na gymnázium a současně na ekonomku. Na tu ekonomku jsem však předstíral, že tam chodím a chodíval do ní pouze na obědy, vařili tam mnohem líp. Asi proto se mi tolik líbil film "Chyť mě, když to dokážeš" s Leonardem DiCapriem. Po střední jsem zkoušel vysokou, ale moje studijní úspěchy skončily. Vysoká škola Báňská se se mnou rozloučila po čtyřech semestrech nekvalitního předstírání inteligence.
Nějakým zvláštním hledáním své identity jsem si neprošel. Měl jsem sice pár různých období, jako třeba hippie ve kterém jsem nosil znak míru velký jak kolo od žebřiňáku. Gothické, které skončilo poměrně rychle, neb když jsem se převlík do černé, vypadal jsem jako v teplákovce. A období, kdy jsem nosil pouze rozhalené košile (už ani nevím, co jsem v něm vlastně zamýšlel).
Asi nejvýznamnějším bylo seznámení s pohanstvím, které mi silně přilnulo k srdci a díky němuž jsem poznal neuvěřitelnou kupu lidí.
Mezi mé zájmy patří četba (nemůžu vypíchnout žádný styl ani žánr já čtu totiž vše od encyklopedií přesfantasy až k poezii). Rád poslouchám dobrou hudbu, asi nejvíc metal, ale i hudbu, arabskou, meditační, vážnou, rock a i jakoukoliv jinou, čehož využívá kamarád a tahá mě po psychodelických večírcích.
Mám rád historii a snažím se jí občas žít.
Píšu vlastní knihy. Již ve třetí třídě jsem napsal volné pokračování Janáčkovy Lišky Bystroušky.
Mám rád zvířata.
Rád sportuji, provozuji vytrvalostní běh, šerm a plavání. Pokud mi zrovna nebrání má lenost, asi jen díky ní v ničem zvlášť nevynikám. Občas se ještě dokopu k žonglování s ohňovou tyčí a uvažuji o tanci se zapálenými vějíři.
Mám moc rád bojová umění, ale jediné co jsem nějaký čas praktikoval byla capoeira.
Co asi dělám nejradši je turistika a cestování. Miluji vyhledávání spojů, koukání do map a plánování výšlapů, obdivování přírody nebo i architektonických zajímavostí.
Mezi mé neřesti patří již zmíněná lenost, nechuť řešit problémy a chlubení se.
Své kladné stránky zmiňovat nebudu, protože bych se asi neudržel a trošku si to přibarvil a navíc je potřeba něco dělat s tím chlubením : )
Jsem vlastně takový obyčejný neobyčejný člověk.